Co je sexuální orientace a jak poznat, na co jste

Jste hetero? A jak to víte?

Lidé si často myslí, že „sexuální orientace“ rovná se „s kým se mi líbí sex“. Vyzkouší sex s opačným pohlavím, je to dobrý (když ne hned, tak časem), takže jsou hetero a basta. Kdo váhá a potřebuje svou orientaci hledat, ten obvykle experimentuje se sexem se stejným pohlavím. Hledá, s kým se mu to bude líbit víc, zda s muži nebo s ženami. Závěry z takovýchto experimentů ale nejsou vždycky relevantní.

V následujícím textu vysvětlím, co je to sexuální orientace a jak ji lze naprosto bezpečně a v klidu zkoumat. Nevycházím zde z žádných psychologických ani sexuologických definic a pouček. Naopak je záměrně zcela ignoruji, a to proto, že tyto definice a poučky často vytvářeli heterosexuální vědci na základě nějaké teorie a vlastní interpretace dat a faktů.

Tento text pramení čistě z praxe: z mého osobního hledání a zkoumání a ze zkušeností, které mi vyprávěli další lidé, kteří se svou sexuální orientací zabývali a položili si náročné a potenciálně ohrožující otázky (byli to jak homosexuálové, tak hetero a bisexuálové, převážně se jednalo o ženy). Zpochybnit svou sexuální orientaci a otevřeně hledat je velmi odvážný krok a já si osobní zkušenosti a prožitku vážím víc než vědeckých teorií. Druhou stranou mince je, že tento pohled je relativně dost subjektivní a tak jej berte jako jeden z možných přístupů k věci, ne jako písmo svaté. A aby bylo vědeckosti učiněno zadost, v závěru se k tomu, co říkají studie, krátce dostaneme.

Opírám se zde především o zkušenost svou a další zkušenosti žen, proto moje závěry nemusí úplně ladit mužům, kteří svou sexualitu prožívají jinak. Případný konstruktivní feedback ocením.

Co dělá sex dobrým sexem?

V první řadě kvalita sexu nezávisí jen na partnerovi/partnerce, ale taky na vás. Na tom, jak jste vůči sobě vnímaví, jak prožíváte své tělo a sexualitu, zda se dokážete uvolnit, nebo zda se naopak stydíte a řešíte u toho hromadu zbytečností ve své hlavě… Tohle všechno nemá co dělat s partnerem, natož s jeho pohlavím. To je vaše.

Pokud jde o toho druhého v posteli, tak sex se vám bude líbit tím víc, čím víc bude váš partner/-ka vnímavý/á, čím lépe pozná, co vám dělá dobře, čím více budete mít kompatibilní potřeby a preference. Když se vás umí dotknout tak, jak vám to dělá dobře, bude to dobrý. Když to neumí, je křečovitý/á, nervózní, nezkušený/á – nebude to stát za nic. Může to být chlap, nebo ženská, fyzicky je to vcelku jedno.

To, co dělá případný rozdíl, je vaše sada přesvědčení o tom, jestli je homosexuální styk v pořádku, nebo ne. To je ale mentální záležitost, nikoli záležitost fyzická. Je možné, že vaše mysl vám nedovolí se s osobou stejného pohlaví uvolnit a užít si to, protože „tohle není v pořádku“, nebo „co když zjistím, že jsem homo?!“. Pak si to zablokujete hlavou, mentální rovina ovlivní tu fyzickou a vy si uděláte možná chybný závěr, že vás stejné pohlaví fyzicky nebere.

Podle Kinseyho studie z let 1948 – 1953 mělo 37% mužů nějakou homosexuální zkušenost včetně orgasmu. 37%! Navzdory přesvědčení o „špatnosti“ tohoto konání, které bylo tehdy určitě mnohem silnější než dnes.

Pochopitelně, součástí hezkého postelového zážitku je i to, zda vám partner/ka voní. Je určitá část populace, které nikdy nebude vonět osoba opačného pohlaví. A je stejně malá část populace, které nikdy nebude vonět žádný zástupce stejného pohlaví. I tak mohou tito lidé dosáhnout vyvrcholení s osobou nevyhovujícího pohlaví, pokud s někým takovým skončí v posteli. I vyhraněný homosexuál tak může zažít orgasmus s ženou, ačkoli mu žádná nebude vysloveně vonět. Pokud podléhá tlaku společnosti, neví o své homosexualitě, potlačuje ji… tak v posteli s ženskou nemusí nic poznat, dokud nemá srovnání obdobného zážitku s mužem (ale ne s ledajakým mužem).

Většině z nás není fyzický kontakt s jakýmkoli pohlavím vyloženě nepříjemný. Může nám být nepříjemný konkrétní člověk – žena nebo muž – prostě nám nevoní nebo dokonce smrdí. Na pohlaví to ale závisí jen částečně. Někomu častěji voní muži, někomu častěji voní ženy a někomu půl na půl. Čím víc vám člověk voní, tím hezčí bude sex s ním. Ale není to zdaleka jediná proměnná v rovnici dobrého sexu, jak už bylo zmíněno výše.

Sexuální orientace je věc veřejná

Když vám někdo extra dobře voní, zamilujete se. To znamená, že se vám splaší tělo i hlava a nedokážete s tím nic dělat. Začnete blbnout, myslíte jen na toho člověka, chcete s ním být každou minutu, máte motýlky v břiše nebo po celém těle… Takto extra dobře vám bude zřejmě vonět jen jedno pohlaví.

Samozřejmě jsou mezi námi i lidé, kteří se dokáží zamilovat do člověka bez ohledu na jeho pohlaví. Nic, ani sexuální orientace, není černobílé. A pak jsou zde lidé, kteří nikdy doopravdy zamilovaní nebyli (nebo si nejsou jisti, což obvykle znamená, že nebyli. Neb jak mi kdysi řekla jedna kamarádka: „Až to přijde, tak to poznáš.“). Zamilovanost se dá totiž potlačovat a popírat, či schovávat za něco jiného, což řada gayů a leseb běžně dělá, aby nemuseli čelit realitě.

Když se do někoho zamilujete a on/ona do vás také, dává smysl z toho vytvořit partnerský vztah a možná i společný život. A tady se dostáváme k tomu, že sexuální orientace je veřejná a na první pohled viditelná věc. Se svým partnerem či partnerkou budete chodit do společnosti, vodit se za ruce na veřejných místech… zkrátka každý hned uvidí, že jste partneři/partnerky (zvlášť v období zamilovanosti). Chtít po homosexuálech, aby svou orientaci skrývali, je tak krajně nefér, dokud ji neskrýváme všichni. Jinými slovy vyjádření ve stylu „já je respektuju, ale ať se neukazují na veřejnosti“ nemá s respektem nic společného a je velmi homofobní. To ale normálním lidem asi nemusím říkat…

Připravte se tedy na to, že pokud jste gay nebo lesba (k těmto nálepkám se ještě dostaneme), a chcete žít normální, důstojný život v partnerském vztahu, pak vaše orientace není vaší soukromou věcí. Bude to na vás vidět skoro pořád a budete si to muset ustávat 24/7 a před mnoha blízkými i cizími lidmi. Pokud jste heterosexuál, tak vaše orientace je taky veřejná, akorát to nikdo neřeší a pořád vám to nepředhazuje, takže vás to dosud vůbec nenapadlo.

Kdo je doopravdy hetero a kdo to jenom předstírá?

Nyní ještě na chvíli zpět k té fyzické rovině. Jsem osobně přesvědčena (na základě průzkumu mezi přáteli) a některé studie tomu též nasvědčují, že distribuce sexuální orientace v populaci by mohla odpovídat Gausově křivce. To znamená, jak už bylo zmíněno výše:

• Existuje malé procento 100% homosexuálů a stejně malé procento 100% heterosexuálů.

• Většina populace je de facto bisexuální s větší či menší preferencí pro jedno pohlaví.

• Většina z nás má reálnou preferenci pro jedno pohlaví a může se tak přiřadit do jedné z kategorií: homosexuál nebo heterosexuál.

Možná se ptáte, jak to, že se tedy většina populace považuje za heterosexuální a žije v hetero vztazích, resp. je vyhledává. Je to dáno třemi faktory:

1. Většina populace má do jisté míry na výběr a i když je člověk trochu více homo, snese partnera opačného pohlaví a i sex s ním prožívá pozitivně. Není to ideál, ale dá se v tom žít.
2. Z hlediska rozmnožování jsou hetero dvojice mnohem praktičtější a děti jsou častou motivací pro vytváření a udržování vztahů (lidé často chtějí víc dítě, než partnera, partner je jen nutnost – je to sice špatně, ale bývá to tak nezřídka).
3. Kulturně se nám již minimálně 2000 let vtlouká do hlav, že homosexuální vztahy jsou špatné. Máme to v sobě tak zakořeněné, že si to ani neuvědomujeme. I ti nejtolerantnější a nejvíce respektující lidé v sobě obvykle mají zbytky skryté homofobie, a mají ji v sobě dokonce sami homosexuálové (o tom někdy příště). Máme tedy velmi hluboko zakořeněno, že jedině hetero je OK. Navíc se hetero páry objevují ve veřejném prostoru s takovou převahou, že toto naše přesvědčení je neustále posilováno.

A tak mnoho homosexuálů žije v hetero-vztazích kvůli dětem nebo kvůli tlaku společnosti. Mnozí (řekla bych, že většina) si svou orientaci neuvědomují. Řada z těchto lidí je dokonce otevřeně homofobní (nejradikálnější homofobové se obvykle rodí z popřených homosexuálů, neb právě pro ně je uznání homosexuality největší hrozbou). Je otázkou, do jaké míry toto sebe-popírání přispívá k vysoké rozvodovosti, neb gay s lesbou (jak se často párují) spolu nemohou být ve vztahu nikdy úplně šťastní a naplnění. Můžou být maximálně jakž takž v pohodě, pokud jsou blízko středu Gausovy křivky, nebo se umí dobře popírat a potlačovat své pocity. Totéž bude samozřejmě platit pro dvojice heterosexuál + lesba nebo heterosexuálka + gay. Z jedné strany to bude vždy pokulhávat a budou tím trpět obě strany.

A tak každý, komu hetero-vztahy moc nejdou, by se měl kromě jiného zabývat i svou sexuální orientací a zjistit, jestli náhodou neloví ve špatném rybníku.

Škatulky a nálepky – mají nějaký smysl?

Běžně zde pro jednoduchost a pochopitelnost používám nálepky „heterosexuál“, „homosexuál“, „lesba“ a „gay“, ale popravdě nejsem vůbec jejich fanouškem, a to z toho důvodu, že sexuální orientace není černobílá a téměř každý máme v sobě kus homosexuála a kus heterosexuála, jen jsou ty „kusy“ jinak velké.

Od toho se dostáváme k otázce, zda má vůbec smysl se nějak určovat a zařazovat do jedné ze škatulek. Zařazovat se do škatulek podle mě smysl nemá. Zkoumat svou sexuální orientaci a zabývat se tím, které pohlaví mi více voní, do koho se dokážu zamilovat a s kým mi bude celý život dobře – tak to má velký smysl a je to určující pro spokojený život.

Proto se nyní podíváme blíže na otázku, jak zjistit, zda jsem více na chlapy nebo na ženy, aniž bych musela spát se statisticky vypovídajícím vzorkem obou pohlaví 🙂

Hledání hranice příjemného fyzického kontaktu

Promiskuita totiž není pro zjištění své orientace vůbec potřeba. Jak už jsme si řekli, není to primárně o sexu. Proto nepotřebujete sex, abyste zjistili svou sexuální orientaci. Myslím to vážně. Nepotřebujete lézt s nikým do postele. Pokud ovšem dokážete být dost vnímaví sami k sobě. A to je kámen úrazu, protože jsme obvykle od dětství vedeni k tomu, abychom se potlačovali a emoce necítili, abychom uvažovali racionálně a rozhodovali se na základě rozumu. Proto vám bude váš rozum a kulturně podmíněné vzorce myšlení dost narušovat vaše hledání.

Existuje jakési kontinuum lidského kontaktu, řekněme od podání ruky po sex, přičemž mezi tím jsou všechny ostatní možnosti fyzického sblížení. Podat ruku si obvykle dokážete bez většího sebezapření s muži i ženami. Jakmile se budete posouvat v tomto kontinuu do větší a větší intimity, u jednoho pohlaví narazíte na odpor – to je to pohlaví, na které nejste. Bude vám třeba příjemné objímat kamaráda a sedět mu na klíně, ale jakmile vám sáhne na zadek, naskočí vám husí kůže, nebo prostě ucítíte „tohle už ne“. Zatímco u kamarádky pocítíte naopak vzrušení a chuť pokračovat…

Mentální překážky nalezení skutečné sexuální orientace

Ovšem pozor. Není to tak jednoduché, protože svou fyzickou hranici odporu si nemusíte uvědomit, pokud podlehnete společenskému tlaku. Jako například, že je normální, aby po vás jel chlap (když jste žena), a je normální s některým z nich skončit v posteli. Že vlastně musíte, pokud chcete žít ve vztahu, což většina lidí chce. A naopak si můžete snadno splést tuto fyzickou hranici s hranicí mentální, to znamená, že vám v hlavě naskočí nějaké homofobní přesvědčení a vy se zarazíte v kontaktu se ženou, ačkoli na základě pouze fyzických pocitů byste pokračovaly až na konec „úsečky“.

Pro muže platí totéž opačně: pod vlivem přesvědčení, že musíte mít ženu, můžete přetlačit svou hranici příjemného kontaktu (jakousi „zarážku“) a vůbec ji nezaznamenat, nebo si naopak vytvořit bariéru pro sblížení s mužem, která bude čistě mentální, nikoli fyzická.

Takže tu hranici („zarážku“) snadno přejedete, nebo si ji naopak uměle vytvoříte. Proto je velmi důležité naučit se odlišovat své pocity od svých myšlenek, udělat si inventuru svých přesvědčení okolo sexuální orientace, sexuality jako takové, a okolo vztahů, a být si vědom/a mentálních interferencí, které vás ovlivňují a budou ovlivňovat. To není vůbec jednoduché. Doporučuji na to dvě věci:

1. Deník
2. Terapeuta/terapeutku

Lesba nemusí být lesba aneb „léčení“ homosexuality

A pak je zde ještě jedna kategorie mentálních interferencí a to jsou případná traumata spojená s jedním nebo druhým pohlavím. Pokud se například váš otec nechoval hezky k matce, můžete si jako žena vytvořit strach z mužů, nebo odpor k nim. Nejste potom lesba, jen máte bloky vůči mužům. Může to být jeden z důvodů, proč nikdy nezažijete opravdovou zamilovanost: s ženou vám to nepůjde a s muži to máte zablokované, takže to podvědomě nedovolíte. Můžete se cítit lépe ve vztahu s ženou, ale bude to v tomto případě jen úniková strategie.

Analogicky to může být i naopak, a sice že krutá bezcitná matka vytvoří ženě-lesbě averzi k ženám, a tato si pak bude svou skutečnou orientaci uvědomovat jen velmi těžko. A pokud to obrátíme, tak totéž se může stát mužům – jejich rodiče jim mohou vytvořit odpor ke stejnému nebo k opačnému pohlaví. Tyto bloky ovlivňují sexuální preference a chování, ale ne skutečnou vrozenou sexuální orientaci.

Domnívám se, že případy údajně „vyléčených“ homosexuálů, kterými se chvástají někteří terapeuti, jsou z tohoto ranku – tj. lidé, kteří se následkem traumatu chovají homosexuálně, ale nejsou skuteční homosexuálové. Nenarodili se tak.

Skutečného homosexuála či lesbu „vyléčit“ nelze. I kdybychom odblokovali jejich bloky vůči opačnému pohlaví (které tam samozřejmě také mohou být), nezmizí tím fyzická přitažlivost vůči stejnému pohlaví a ono bláznivé zamilování do stejného pohlaví. Nehledě na to, že homosexualita není nemoc a není proto předmětem „léčení“. Homosexuála neobtěžuje a nelimituje jeho orientace, maximálně jej omezuje a obtěžuje homofobie společnosti, ve které žije. Problém tedy není uvnitř, ale venku. Léčit potřebuje společnost, ne gayové a lesby.

Analogicky pak nelze udělat z heterosexuála gaye. Pokud u někoho převažuje heterosexuální orientace, nezmění jej ani dočasné homosexuální chování, ani dlouhodobý pobyt mezi homosexuály. Sexuální orientace je vrozená a nemění se. Můžete si ji více a více uvědomovat, zjišťovat, že je to třeba jinak, než jste si dlouho mysleli, odhalovat fyzickou a mentální stránku… Můžete měnit své sexuální chování i prožívání, ale nejde o změnu orientace, maximálně o její hlubší objevování.

Postup hledání vlastní orientace: co dělat a co nedělat

Vypadá to celé hrozně složitě, tak se pokusím to trochu zjednodušit a nabídnout postup hledání sexuální orientace v bodech:

1. Zjistěte svá podvědomá přesvědčení okolo homosexuality – pokud máte silná homofobní přesvědčení, musíte si je nejdříve odblokovat (např. já měla dlouho přesvědčení, že kdybych byla na ženský, tak to je stejná katastrofa, jako dostat rakovinu. S takovým přesvědčením si nikdy nepřipustíte homosexualitu, ani kdyby vás stejné pohlaví vystřelovalo do nebe.)
2. Zjistěte, zda máte bloky vůči některému pohlaví. Tyto bloky jsou nejčastěji z dětství, kdy jste mohli mít despotického otce a zanevřít na muže, nebo hysterickou matku a zanevřít tak na ženy… Pokud vás jeden z rodičů bil, může vám být nepříjemný kontakt s příslušným pohlavím. Tím více samozřejmě pokud došlo k nějakému sexuálnímu obtěžování… Tyto případné bloky si nechte odblokovat terapeutem.
3. Dívejte se kolem sebe a všímejte si, kdo se vám líbí. Za kým se spontánně otočíte? Srovnáváte se s tím člověkem, nebo na něj koukáte se zájmem? Pokud jste žena, je normální dívat se po jiných ženách a srovnávat se s nimi – to není známka homosexuality. Na muže se pak budete dívat úplně jinak, pokud jste více hetero. Pokud jste více homo, bude se vám u žen střídat porovnávání se zájmem a přitažlivostí. Některá vás bude štvát, jak je hezká, a jiná přitahovat. Můžete se ale otáčet i po mužích a přitom být víc na ženy. Důvodem může být i prostá zvědavost, protože chlapi jsou prostě jiní než vy (myslím teď fyzicky). Jste-li muž, jen si to obraťte a platí to stejně. Takže nejen za kým se spontánně otočíte, ale hlavně proč a co to s vámi dělá.
4. Vnímejte své pocity v běžných dennodenních situacích v kontaktu s lidmi. Líbí se vám objetí nějakého kamaráda? Líbí se vám objetí kamarádky? U koho byste rádi ten vztah posunuli do větší intimity (což pořád nemusí být sex). Bude to vždy jiné s konkrétními lidmi. I když jste dejme tomu na ženy, nebudou vám rozhodně příjemné všechny ženy a mohou vám být příjemní někteří muži. A naopak. Jde o to, jak to máte většinou či kde je to silnější.
5. Vyzkoušejte si nevinné podoby fyzického kontaktu s těmi, kteří se vám líbí (samozřejmě pokud s tím souhlasí): držení za ruku, objímání, popř. polibek. Opět vnímejte, co to s vámi dělá a jestli cítíte touhu jít dál. Nemusíte na tu touhu hned naskakovat a reagovat. Ačkoli můžete – to je vaše volba. Tento nevinný dotek úplně stačí, abyste mohli cítit, zda vás onen člověk přitahuje, nebo ne. A taky úplně stačí k zamilování, které je tím ultimátním měřítkem.
6. Vnímejte, kde máte svou „zarážku“ (hranici příjemnosti kontaktu). Začíná vám být kontakt někde už nepříjemný? Je to čistě fyzické nebo v tom hraje roli hlava? Co když byste hlavu vypnuli?
7. Připusťte si zamilovanost. Pokud jste někdy zažili šílené zamilování do osoby opačného pohlaví, je to asi jasné – budete více hetero (ještě byste mohli být uprostřed křivky tedy bisexuální). Pokud jste ale nikdy doopravdy zamilovaní nebyli (a pokud si nejste jistí, tak nebyli), tak je docela klidně možné, že se vám to povede až se stejným pohlavím a jen si to nějak blokujete hlavou. Možná, že už zamilovaní jste, jen nevíte, že to je ono, protože si to nechcete připustit (to byl dlouho můj případ). Uvolněte se a vnímejte.
8. Vysaďte hormonální antikoncepci. Hormony vám podstatně mění schopnost vybrat si správného (tj. „voňavého“) partnera či partnerku (potvrzeno výzkumy). Mohou dokonce úplně blokovat schopnost se zamilovat (opět moje zkušenost). Samozřejmě ji nahraďte jinou formou antikoncepce, pokud máte heterosexuální styk a nechcete mít dítě.
9. Nedělejte nic, co vám není příjemné. Není cílem za každou cenu zkusit intimní kontakt s oběma pohlavími, abyste přišli na to, co je vám příjemnější. Hlavně se do ničeho netlačte.
10. Nechtějte se nutně zařadit. Nestresujte se tím, že nevíte, na co jste, nebo si nejste jistí. Dříve nebo později to zjistíte a určitě to zjistíte v ten pravý čas. Navíc to fakt není černobílé a můžete být někde uprostřed a mít na výběr. Nedoporučuju to nějak intenzivně cíleně zkoumat, spíš se tomu otevřít a pozorovat se v běžném životě. Uvolnění v těle i v mysli výrazně pomůže vnímat se a cítit, co se ve vás děje a po čem toužíte.
11. Nedělejte umělé experimenty. Nelezte do postele s kámoškou/s kámošem jen proto, abyste zjistily/i, jaké to je. S kamarádkou či kamarádem to bude vždycky divné, pokud vás nepřitahuje. Stejně tak s náhodným cizím člověkem z gay-baru. Stejně tak, budete-li opilí či pod vlivem jiných látek. Na základě takovýchto umělých experimentů si jen uděláte chybný závěr o své orientaci a strávíte půlku života (nebo dokonce celý) ve lži.

A co když je to všechno ještě jinak?

Než jsem tento článek pustila do světa, dělala jsem si malý průzkum mezi průzkumy, čili hledala jsem, co o homosexualitě zjistili vědci. Chtěla jsem vědět, zda moje zkušenost a pozorování odpovídají vědeckému poznání, nebo jdou úplně jiným směrem.

Překvapilo mě, kolik výzkumů se omezuje pouze na dotazování lidí na jejich sexuální zkušenosti s jedním a druhým pohlavím. Považuji to totiž za naprosto nicneříkající. Mám například několik kamarádek, které sice sexuální zkušenost se stejným pohlavím neměly, ale touží po ní. Takže si to pouze nedovolily, nebo neměly příležitost. Na druhou stranu i čistokrevný heterosexuál může být prostě jen zvědavý a využít příležitosti svou zvědavost ukojit. Sexuální chování tak nutně nevypovídá o sexuální orientaci. Nehledě na to, že mnoho gayů a leseb je naprosto nevědomých pokud jde o jejich orientaci, žádnou homosexuální zkušenost nemají a brání se jí. Taky jsem mezi takové patřila kus svého života. Takže výzkumy založené na pouhém dotazování na sexuální chování nejsou příliš relevantní.

Na druhou stranu jsem ale našla zajímavou studii (č. 4. v seznamu zdrojů), která se neopírala o výpovědi lidského ega, nýbrž o výzkum genů. Výsledky naznačily, že homo a heterosexualita nejsou součástí jednoho spektra, ale jsou to oddělené jevy. Tzn. že by pak neplatilo, že čím víc jste hetero, tím méně jste homo a naopak. Neplatila by pak výše uvedená Gausova křivka. Homo a heterosexualita by byly oddělené jevy (a potenciálně na sobě nezávislé) a každý by měl svoji křivku. Čili pokud byste o sobě tvrdili, že jste heterosexuálové, neznamenalo by to automaticky, že nejste homosexuálové, a naopak. I když jste spokojení v heterosexuální vztahu, mohli byste zkoumat, zda a kolik v sobě máte homosexuality. A naopak homosexuálové by mohli hledat, zda a kolik v sobě mají heterosexuality.

V zásadě to nepopírá výše uvedené teze, jen míra homo a heterosexuality v jednom člověku by dohromady nemusela dávat 100%, ale i méně nebo více. Ten správný graf pro určení své orientace by pak mohl vypadat třeba takto:

Čistě teoreticky bychom se mohli na nějaké určování a zařazování úplně vykašlat, prostě být jen otevření všemu a čekat, do koho se zamilujeme, bez ohledu na pohlaví. Věřím, že jednou to takto bude fungovat. Přestaneme to řešit a budeme prostě žít. Zatím si ale například při přihlašování na seznamku musíte určit, jaké pohlaví hledáte. Vzhledem k přetrvávajícím kulturním přesvědčením je naprostá otevřenost zatím sci-fi. Jsme tlačení do hetero-modelu. A tak nám nezbývá, než zkoumat a přehodnocovat, zda nám tento model opravdu vyhovuje, nebo chceme jiný…

Jste zmatení ze své sexuální orientace? Potřebujete s tím pomoci?

Jako terapeutka, která navíc v této oblasti prošla kus cesty, vám ráda pomohu odblokovat vaše traumata z dětství vůči jednomu nebo druhému pohlaví. Pomohu vám odhalit a změnit omezující přesvědčení okolo homosexuality, což vám umožní se doopravdy otevřeně hledat, najít a přijmout. Připravím vás na coming-out… Zkrátka pomohu v jakékoli fázi hledání a přijímání své sexuální orientace. A pokud jste hetero, nemusíte se bát, že z vás udělám teplého, neb to nejde – sexuální orientaci máte vrozenou.

Použité zdroje:

1. Diversity of sexual orientation. The Kinsey Institute. [online]. Copyright © 2023 The Trustees of Indiana University on behalf of the Kinsey Institute. All rights reserved. [cit. 18/07/2023]. Dostupné z: Diversity of sexual orientation (kinseyinstitute.org)
2. Kinseyho škála – Wikipedie. [online]. Dostupné z: Kinseyho škála – Wikipedie (wikipedia.org)
3. Normální rozdělení- Wikiskripta. [online]. Dostupné z: Normální rozdělení – WikiSkripta
4. Zietsch, B. P., Sidari, M. J. The Kinsey scale is ill-suited to most sexuality research because it does not measure a single construct. PNAS vol. 117 No. 44, 3. 11. 2020. [online]. Dostupné z: The Kinsey scale is ill-suited to most sexuality research because it does not measure a single construct | PNAS